Je to již téměř 15 let, co jsem se nejen stala profesionálkou, ale také začala podporovat dobročinné projekty. Mezi nimi je jeden, který je s mou kariérou spojen po celou dobu.
Dobrogolf v Olomouci!
Ani letos to nebude jinak a 3. října 2025 se spolu můžeme potkat na hřišti golfového resortu Olomouc.
Tentokrát si zahrajeme pro malou Melinku, která trpí závažným onemocněním střev a rádi bychom jí finančně přispěli na tolik potřebné rehabilitace, rekondice a aktivity, které celkově přispějí ke zlepšení jejího zdravotního stavu a její handicap jí co nejméně omezoval v běžném životě a mohla si jako jiné děti užívat radostné dětství.
HRAJEME V PÁTEK 3. ŘÍJNA cannon startem od 10.00 hodin a za charitativní startovné POUHÝCH 2000 KORUN.
Přihlásit se můžete na serveru ČGF na tomto odkazu.
Podpořit nás mohou přijet i negolfisté, pro které bude od 11.00 připravena golfová akademie.
Proč tentokrát hrajeme pro malou Melinku? Dovolte mi uveřejnit alespoň část velmi dlouhého dopisu, který nám poslal její maminka:
Dobrý den,
jmenuji se Tereza a jsem maminkou dnes již osmileté, holčičky. Dcerka se jmenuje Amelia Mia, ale nejraději má, když se jí říká Melinka.
Melinka měla krásny průběh těhotenství, narodila se týden před termínem plánovaným císařským řezem. Těhotenství bylo v pořádku. Narodila se, jako zdravá holčička.
Zhruba tři dny po porodu nastaly problémy. Neodcházela stolice. Melinka byla velmi klidná – dnes s odstupem času vzpomínám, že ani moc neplakala, byla takové velmi klidné miminko. A začala zvracet. Tehdy ji převezli na novorozeneckou jipku. Meli se narodila v Olomouci, takže jsme vše měli naštěstí v rámci jedné budovy. Pocity, pro čerstvou maminku s prvním miminkem byly šílené a vlastně jsem vůbec nechápala, co se děje. Odvezli ji a čekali jsme na výsledky vyšetření s tím, že uvidíme. Melinka se moc nelepšila a zvracela. Ani ne v týdnu ji čekala první operace a vlastně se čekalo dál.
Na určení diagnózy bylo brzy… Nasledovaly další dvě operace a čas běžel. Stav byl víceméně stejný. Diagnózy byly nahozeny různé – jedna horší než druhá. Finální přišla kolem třetího měsíce. Hirschprungova choroba.
Hirschprungova choroba je onemocnění střev, kdy nejsou ve střevě tzv. Gangliove buňky, které posouvají peristaltiku ve střevech dál. Normálně bývají pouze v nějaké části střeva, ta se odstraní a vše se časem upraví. U Meli byl rozsah bohužel velký – měla, teda spíše neměla je v celém tlustém střevu, a ve velké části tenkého. Časem se přišlo i na to, že Melinka má pouze jednu ledvinu. Což by nevadilo tolik, ale v kombinaci všeho to nebylo příznivé.
Postupem casu došlo u Meli k postižení jater a v rámci parenterální výživy, měla období, kdy nejedla vůbec! Dnes papá krásně! Má za sebou nespočet operací, které už ani nepočítám.
Dnes je tak nějak stabilní. Vždy jsme měli vše tak nějak jinak. Pro tyto děti nejsou zařízení, asistenti a něco, kde by mohli být a vyvíjet se. Jsou mimo tabulky.
Školku nenavštěvovala, jen chvíli a v záři nastoupila do školy. Máme domškoláctví. Když jsou příznivé dny, je s dětmi ve třídě. Snažíme se, aby žila co nejvíce normalně v rámci možností. Jeji velké přání je moře – tuhle metu máme zatím nepokořenou, pomalu se ale posouváme a postupujeme dál.
Stále veříme na zázraky a to, že se Meli posune dál a dál a snad jednou bude bez výživy. Doma má ještě mladšího brášku a 2 pejsky. Přeje si být paní doktorkou. Máme takový jiný život, ale snažíme se, aby byl co nejvíce podobný tomu normálnímu, i když, co je dnes normalní…
Teď je relativně stabilní. Ale, máme za sebou od září náročné období, které nás zase naučilo si všeho víc vážit a brát každý den, jako dar… s pokorou, protože nikdy, nikdo, nevíme, co bude zítra.
Melinka má výživu, k tomu momentálně papá, někdy se musí nutit, jindy jí tak, že nechápeme, kam to dává. Má ráda kuřecí kousky a zmrzlinku s čokoládovou polevou. Jí vše. Má nějaké léky, a denně jí dáváme injekce na podporu růstu a léčby klků.
Jediná možná alternativa je transplantace střev. V zahraničí – tady se možná bude časem také provádět, ale je to vše ještě ve vývoji. Jeji onemocnění je genetické a začalo u ni samotné. Má plno snů a přání, tak ji přeji a doufám, že se podaří zrealizovat, splnit a bude je žít! Některé dny, jsou velmi náročné, protože chce vše normálně a zlobí se, že to má jinak, než by chtěla. Ale jsou dny, kdy to pak celé stojí za tu dřinu a páaci. A máme tu jiskru se slzou v oku. Srdce skáče a víme, že to má vše smysl.
Přeji Všem, aby jejich cesty byly krásné a plné lásky.
S pozdravem Tereza
