STATISTIKY JSOU FAJN. Jsou kolikrát nejen užitečné, ale i vtipné. Pakliže se na ně podíváte z jiné strany – z té nezávazně neoficiální a méně publikované. Řečí čísel se konečně můžete podívat na cokoli. Když mi ale třeba řeknete, že jsem letos zahrála v průměru 72 ran na kolo, je to sice fajn číslo, ale nic zvláštního se mi u něj nevybaví. Snad jen to, že jsem hrála průměrně, tedy více méně celý rok v paru.
Když mi ale spočítáte, kolik jsem jen na těch 19 odehraných turnajích a v 59 soutěžních kolech nachodila kilometrů nebo udělala kroků, hned se mi ty chvíle vybaví. Mimochodem těch kilometrů bylo 413 a kroků 1 002 705. Ano, MILIÓÓÓN, dva tisíce a sedm set pět – šílené! Průměrně to bylo 16 995 kroků na kolo. Taky vás jen z té představy nachozených kilometrů stejně jako mě bolí nohy? Aby ne, je to skoro stejná dálka jako jít pěšky přes celou republiku.
Podobné to je i s počtem odehraných jamek. V roce 2025 jich bylo 1062. Potřebovala jsem na ně 4248 ran – tedy přesně 4 rány na jamku – a již dříve zmíněných 72 úderů na kolo. Míčů jsem ohrála 118 neboli dva míčky na kolo a rukaviček obnosila 19.
Celkově to jsou za mou kariéru ještě zábavnější čísla. Počet turnajů 263, počet kol 776, kopec nekopec nachozených 5428 kilometrů a 12 689 928 kroků! A pak šetřete na golfových botách, když jen na turnajích ujdete za 15 let vzdálenost, která se rovná pěšímu výletu z Prahy až do indického Dillí. Ran jsem za celou profesionální kariéru jen na turnajích zahrála 56 248 a jamek 13 978 s celkovým průměrem lehce přes 72 úderů. Míčků jsem ohrála 1552 a rukaviček spotřebovala minimálně 393. Kdyby za mnou od malička nestál partner Titleist, dala bych jen za míčky přes čtvrt milionu korun a za rukavičky také.
U létání je to ještě zajímavější. Za rok 2025 jsem absolvovala 46 letů, uletěla 149 204 km – přes pět kontinentů a skoro čtyřikrát kolem planety – a v letadle strávila 221 hodin. I s čekáním před odletem a přestupy, ale bez cest z a na letiště to bylo z celého roku víc než 13 dnů, pro někoho skoro celá dovolená. A já ji strávila v letadle a v odbavovacích a příletových halách. S časovými posuny to bylo tak, že jsem jednou o 11 hodin zestárla a jindy zase třeba o 6 hodin omládla. Naštěstí se pokaždé vše doma srovnalo, ale pocit, že si občas pohráváme s časem, mám pořád.
Tak to je život profesionální golfistky v několika málo číslech – a to nemluvím o kilometrech a času strávených za volantem. To jsou ročně další desítky tisíc kilometrů a stovky hodin v autě. Vždy mi trochu vyrazí dech, když ta čísla na konci roku vidím spočítaná, černé na bílém a hezky v tabulce. A to hrajeme jen „evropskou“ ligu – ovšem po celém světě.
Vaše Klára
Foto: Michaela Valášková
